Jak odhadnout cenu dílu ještě před odesláním poptávky?

Cena výrobního dílu není magie — skládá se z několika jasně definovatelných složek a u každé technologie ji žene jiný parametr. Když jim porozumíte, přijdete na poptávku s realistickým očekáváním, poznáte nadsazenou nabídku a víte, kterou změnou návrhu cenu nejvíc srazíte. Projdeme anatomii ceny obecně a pak konkrétní cenotvorbu pro CNC, plech i 3D tisk.

Bez ohledu na technologii má cena za kus čtyři stavební kameny: materiál, strojní čas (sazba stroje × doba operace), jednorázové náklady (seřízení, programování, příprava) a přirážky (režie, marže, případně povrch a doprava). Klíč k pochopení ceny je rozdíl mezi náklady, které se platí za každý kus, a těmi jednorázovými, které se rozpouštějí do série.

Právě proto cena na kus prudce klesá s množstvím: seřízení stroje a napsání programu zaplatíte jednou, ať děláte 1 kus nebo 100. U jednoho kusu tvoří seřízení klidně polovinu ceny; u stovky se ztratí v šumu. Než začnete řešit geometrii, ujasněte si množství — je to nejsilnější páka celé kalkulace.

U CNC je hlavním driverem strojní čas, a ten roste s objemem materiálu, který je potřeba odebrat (rozdíl mezi polotovarem a hotovým dílem), a s tím, jak snadno to jde. Hluboké kapsy, štíhlé nástroje, tvrdé materiály a jemné povrchy = pomalejší posuvy = víc hodin. Druhý velký faktor je počet upnutí: každé přetočení dílu, aby se obrobila další strana, znamená nové seřízení a nové ustavení — počítejte s 30–60 % navíc za každou další stranu.

• Objem odebraného materiálu — velký blok, malý díl = hodně frézování „do vzduchu"
• Počet upnutí / stran — 3osé díly z jedné strany jsou nejlevnější; 5osé nebo víc upnutí zdražují
• Materiál a jeho obrobitelnost — hliník 6082 se obrábí mnohonásobně rychleji než nerez nebo titan
• Tolerance a drsnost — viz DFM: úzké tolerance a nízké Ra přidávají dokončovací průchody a kontrolu
• Díry, závity, hloubky — každý speciální nástroj a výměna přidává čas

Plechová cena se skládá docela transparentně ze tří dílů. Materiál = plocha rozvinu × tloušťka × cena za kg daného plechu. Řezání = délka řezu (obvod + výřezy) × sazba laseru, plus počet průpalů (každé zapíchnutí laseru je čas). Ohýbání = počet ohybů × čas na ohyb na ohraňovacím lisu, plus seřízení nástroje. Na to se navěsí povrchová úprava (prášek, mokrý lak, zinkování), která přidá typicky 15–40 %.

Proto u plechu snížíte cenu jinými pákami než u CNC: méně ohybů, méně různých rádiusů (méně přenastavování lisu), méně samostatných průpalů a rozumná tloušťka. Díl navržený tak, aby šel vyříznout a ohnout „na jeden zátah", je výrazně levnější než ten, co vyžaduje pět seřízení.

U 3D tisku (a to je přesně ta část, která do kalkulace patří) platíte za spotřebovaný materiál, za čas stroje a za post-processing — a poměr mezi nimi se liší podle technologie. U FDM a SLA roste cena hlavně s objemem dílu a s výškou (počet vrstev × čas na vrstvu), a k tomu se přičítají podpěry — jejich materiál i následné odstranění. U MJF/SLS (práškové technologie) se cena odvíjí od objemu dílu a od toho, jak dobře se díly „naskládají" do dávky (packing), protože se účtuje využitý objem komory.

• Objem materiálu dílu (a u SLA/FDM navíc objem podpěr) — hlavní materiálová složka
• Výška / počet vrstev — nižší a chytře orientovaný díl se tiskne rychleji
• Technologie: FDM (nejlevnější, funkční prototypy) < SLA (detail, hladký povrch) < MJF/SLS (série, bez podpěr, pevné díly)
• Post-processing — odstranění podpěr, tryskání, barvení; u SLA i mytí a dotvrzení
• Zaplnění dávky — u práškových technologií víc dílů v komoře = nižší cena na kus

Napříč všemi technologiemi platí několik univerzálních pravidel. Množství amortizuje jednorázové náklady — nejdražší skok je z 1 na několik kusů. Tolerance a povrch: předepisujte je selektivně, ne paušálně. Materiál: běžný a skladový je levnější než exotický nebo na zakázku řezaný. A termín — expresní dodání je legitimní služba, ale nese příplatek (klidně 20–50 %); pokud nespěcháte, standardní lhůta je nejlevnější.

Jednoduchý díl s pár otvory a dvěma ohyby odhadnete na papíře. Jakmile ale kombinujete technologie, série a povrchy, spolehlivé číslo dá jen systémová kalkulace z reálných sazeb výrobce.

Ruční odhad podle výše uvedených driverů skvěle poslouží k tomu, abyste poznali řádovou cenu a vyloučili nesmysly (a nadsazené nabídky). Na přesné číslo ale potřebujete reálné sazby konkrétního výrobce, aktuální ceny materiálu a strojní čas spočítaný z geometrie — to ručně nedáte, zvlášť u složitých dílů a různých sérií. Přesně tohle dělá Chainly: z nahraného modelu změří rozhodující parametry (objem, plochy, díry, délku řezu, ohyby) a spojí je se sazbami výrobců do okamžité indikativní nabídky — takže na poptávku jdete s číslem, ne s odhadem.